Po dlouhých úvahách jsem došla k tomu, že i přes to, že jsem od nepříjemné předsvatební zkušenosti s jedním knězem na církem trochu zanevřela, bych chtěla, aby naše děti byly pokřtěny. A tak jsem se domluvila s naším farářem, měli jsme spolu rozhovor o mých pohnutkách a souhlasil, že kluky pokřtí.
Věřím, že to bylo správné rozhodnutí, a jsem ráda, že mě v něm Michal podpořil.
Překvapivě byl Tomík docela hodný, byli jsme domluvení, že ho necháme víceméně volně pohybovat během obřadu, aby pak akceptoval křest jako takový a neměl histeráček, takže vše opravdu proběhlo hladce.
A tak máme doma dva malé křesťánky.

